Autor: Romana Třísková
Přijet do Louisiany a nenavštívit New Orleans by bylo stejné, jako přijet do Prahy a nenavštívit Pražský hrad. Navíc je to prý také nejznámější přístavní město jihu Spojených států. Město, které vám nabídne fascinující historii, jedinečnou muziku a okouzlující atmosféry.
Do New Orleans se nedostanete přímou linkou. My jsme proto zvolili let z Prahy do New Yorku a dál jsme pokračovali linkou do Atlanty, odkud je to pak asi 2 hodiny letu do cílového místa – New Orleans. Až dosud jsem si toto město dokázala spojit hlavně s jazzem nebo hurikánem Katrina. Byla jsem proto zvědavá, co dalšího nám dokáže nabídnout. A nezklamalo.
Vítejte na bulváru Bourbone
Nutno dodat, že jedinečnou atmosféru New Orleans podpořilo i počasí. Přece jen, když se procházíte po městě v prosinci a svítí sluníčko, modrá obloha absolutně bez mráčků s teplotou 14 st., je to velmi příjemné, a příjemné by to vlastně bylo i kdekoliv jinde.
Co nejdůležitějšího chceme vidět? To je asi první otázka, kterou si položí každý cestovatel. Mimochodem, stačí zapnout televizor v hotelovém pokoji – místní kanál, kde vás restaurace lákají na různé speciality a hlavně na muziku.
Naše první setkání s pravým New Orleanse se odehrálo na bulváru Bourbone. Je to hlavní třída města, kde začíná známá francouzská čtvrť – French Quatier. Byť jsme o ní něco málo slyšeli, vůbec jsme netušili, co nás čeká.
Francouzská čtvrť – French Quatier
Tato ohromující čtvrt je pozůstatkem francouzských a španělských kolonizátorů. Francouzskou kolonií bylo město až do roku 1763, kdy bylo následně na dobu 40 let předáno Španělům. Proto jsou v New Orleansu nejstarší a nejvýznamnější historické památky ovlivněné španělskou kulturou. V roce 1801 Španělsko vrátilo město zpátky Francii a o dva roky později bylo odprodáno Napoleonem I. Spojeným státům americkým. Tolik z historie. A právě v době španělské byla vybudována a hlavně jako jediná přežila několik požárů již zmiňovaná French Quatier.
Proti času
Ať se vydáte kteroukoliv uličkou od bulváru Bourbone street, ocitnete se najednou o víc jak 150 let zpátky a atmosféra francouzsko-španělské historie zde na vás dýchne doslova na každém kroku. Budovy jsou převážně v kreolském stylu s nádechem jižanské kultury. Jejich různorodost vám vezme dech, od malých až po velké, s neopakovatelnými balkony plnými květin. Nachází se zde povětšinou obchody se suvenýry – třeba nějaké to woodoo – restaurace, bary, hotely, zkrátka vše potřebné pro turisty. Tomu odpovídají i ceny. A hlavně se obchody s jídlem otvírají až v poledne. Takže na ranní kávu s croassantem v 9 hod. zapomeňte.
Místo umělců
Součástí francouzské čtvrti je i Jackson Square. Já bych jej spíš přirovnala k pařížskému náměstí malířů. Schází se tady od pozdního poledne umělci od všech možných kumštů – malíři, živé sochy, věštkyně z karet nebo z ruky a muzikanti. A můžete ho navštívit v kteroukoli roční i denní dobu. Umělci nezahálí nikdy a možnost výdělku je nutí zde trávit celý den, hlavně když se podaří něco prodat.
Mark Twain by se divil
Dalším lákadlem New Orleans je řeka Mississippi. Určitě známá nebo alespoň povědomá minimálně všem čtenářům Marka Twaina. A když se ocitnete na jejím břehu, kde plují parníky připomínající viktoriánskou dobu, jako by se zastavil čas. Parníky jsou lákadlem pro turisty jako kulisa jižanského způsobu života. Vždyť New Orleans a řeka Mississippi byly proslulé coby největší překladiště zboží, ale bohužel i nechvalně známým trhem s černými otroky.
All that jazz
Nedílnou součástí tohoto bohémského města je i muzika – jazz a blues. Je zajímavé pozorovat místí jazzmeny, jak si rozbalují své ,,nádobíčko“, aby vás během krátké chvíle přenesli do doby Louise Armstronga. A i když tato hudba třeba zrovna není šálkem vaší kávy, v New Orleans jí propadnete ani nevíte jak. Ve městě se nachází nepřeberné množství jazzových klubů, které vás lákají na dobrou nebo vynikající muziku, kde umělci dokonce vystupují v dobových kostýmech.
Na druhém břehu Mississippi
Jedním z mnoha pozoruhodných míst na druhé straně slavné řeky Mississippi je čtvrť Algiers, kam to kyvadlovou lodní dopravou trvá asi 5 minut. Po vylodění se najednou ocitnete zase v trochu v jiném světě – ve viktoriánské Anglii. Tahle čtvrť má jiného ducha než francouzská, ale také něco, co budete obdivovat v obou, a tím je místní architektura. Obytné domy a domky, které jsou stavěné na min. šířce, klidně i na 3 metrech, ale s délkou domu min. 20 nebo i 50 metrů. Mají různorodou barevnou škálu a některé vypadají jako domečky pro panenky. Tohle místo je velmi tiché, jakoby se v něm zastavil čas. Stojíte na široké křižovatce v klidu a sami, jen sem tam projede automobil, ale zase jaksi tiše a nepozorovaně, jako kdyby nechtěl rušit tuhle neuvěřitelnou jižanskou pohodu a klid. Algiers je místem s neopakovatelnou atmosférou, nedá se ani popsat slovy, je třeba ho, stejně jako celý New Orleans, vidět na vlastní oči
