Díl první: Las Vegas – Grand Canyon – Monument valley – Antelope canyon – Horseshoe Bend – Lake Powell – Zion National Park
Autor: Kristýna Slaninová
USA navštíveno: 09/2018
Amerika – země mnoha možností. Umí Amerika opravdu tak překvapit pokud už máte něco procestováno? Odpověď se dozvíte na konci třetího článku.
V zaří 2018 jsem odletěla z Kanadského Vancouveru do horkého pouštního města – města hříchů – Las Vegas kde jsem se potkala s dvěma kamarádkami, vyzvedly jsme si auto a náš 18ti denní trip po USA mohl začít. Vyrážíme…
LAS VEGAS – neskutečné město, kde by byl hřích nepřespat alespoň 1 noc a jen se tak projít po slavném Stripu, vidět neskutečnou fontánu před hotelem Belagio, zkusit svoje štěstí v obrovských kasínech, jít do některého z barů nebo klubů, atd.. Prostě nasát atmosferu tohoto města a vidět to, co jste viděli v mnoha filmech nebo je slyšeli. I já i když nejsem člověk vysloveně městský, tak jsem si Las Vegas nesmírně užila a určitě bych se vrátila.
Po Las Vegas hurá do přírody. A hned na Grand Canyon. Po cestě do GC jsme zastavili na slavné Hoover dam a do kempu v GC jsme přijely už za tmy. Překvapila nás oproti Vegas celkem zima a fakt, že jsme v nadmořské výšce cca 2200 metrů. Všude stromy a lesní zvěř. Ale další den ráno, při prvním zahlédnutí Grand Canyon jsem pochopila, proč je toto místo jedno ze 7mi přírodních divů světa. Opavdu neskutečný, připadalo mě to jako tapeta na stěne. Nechápala jsem, co to za úkaz naše matka příroda vytvořila. Vybraly jsme si jeden z kratších tůr do kaňonu, vzaly autobus který nás odvezl kam jsme potřebovaly a šly jsme dolů do kaňonu. Teda ne uplně dolů. Pokud chcete jít uplně dolů ke Colorado river tak se doporučuje jít 2 dny. Nezapomeňte že dolů se jde dobře, ale čím níže jste, je horko větší (40 stupnu), nikde není stín a cesta nahoru trvá až dvakrát více času než cesta dolů. Po cestě není žádná voda, tak si musíte nést zásoby. Dobře zvažte vaše fyzické a taky časové možnosti. My si vybraly asi 4 hod hike (zpáteční) k Cedar Ridge. I když jsme byly pořád hodně vysoko tak horko už bylo znatelné. Bylo by ale super jít až dolů..tak třeba příště ☺.
Po vyjítí nahoru jsme si daly ještě delší procházku nahoře po upatí (ridge) GC, bylo to hezký, ale tam už bylo hodně lidí. Později pdpoledne jsme se vydaly směr Monument valley ale ještě jsme nějakou chvíli jely pořád po úpatí kaňonu a tak jsme ještě po cestě zastavovaly a viděli tuto krásu i z jiného pohledu.
Cesta z Grand Canyon do Monument Valley byla dlouhá. Jely jsme arizonskou pouští pořád rovně. Projely jsme „města“ která byla jak z jiného světa, lidé tam bydlí v přívesech uprostřed ničeho. Pozdě večer po nějakých 250km jsme přijely do Navajo National Reservation. Noc byla opravdu horká a krásná – neuvěřitelné nebe a navíc s bonusem padajících hvězd.
Ráno jsme z kempu odjely směr Monument Valley které bylo asi 10 min jízdy. Vstup do této rezervace je zpoplatněn asi jen 10$ na auto. Je tam visitor centrum a pak pokračujete autem takový okruh po štěrkové cestě po celém parku. Celý okruh je asi na 2-3 hodiny (zaleží jak moc zastavujete). Myslela jsem si že Monument valley mě až tak neuchvátí, ale opak byl pravdou. Na fotkách to nevypadá tak majestátně jako v reálu.
Z Monumet Valley jsme se vydaly směr městečko Page a Antelope kaňon. Do Antelope kaňon můžete jít jedině s průvodcem a nejlepší je místa zarezervovat hodně dopředu. Nasedly jsme do korbu pick-upu a jely po poušti. Člověk si připadal jako někde v Africe. Poté vstup do kaňonu s průvodcem ve stylu: „jdeme jdem rychle, toto vyfoťte tady, toto tam, nezdržujeme se, za námi je další skupinka“ apod. Názor ať si každý udělá sám. Kaňon jsme tak prošly s davem lidí tam a zase zpět a spíš tak nějak ve stresu. Celé to bylo asi na hod a půl a cena poměrně dost vysoká – 80 USD. Antelope kaňon je krásnej, ale shodly jsme se, že znovu bychom už nešly.
Z Antelope kaňon už to nebylo daleko ke slavné „podkově“, kterou protéká řeka Colorado – Horseshoe Bend. Od hlavní silnice a parkoviště je to asi 10 min chůze a ocitnete se na úpatí Horseshoe bend. Na úpatí bylo opět hodně lidí, taky lidí fotící se na okaji skal (nejlépe v žabkách a podobně „bezpečné“ obuvy) a vám se tají dech jestli to co dělají opravdu myslí vážně. Nicméně sluníčko zrovna zapadalo a my po nějaké době koukajíc na tento další přírodní skvost se odebraly do auta a popojely asi 15 min dál do kempu na pláži při Lake Powell.
Kemp, na písečném břehu Lake Powell který je součásti Glen Canyon byl nejlepší. Doporučila nám ho paní v infocentru v městě Page. Všechny kempy už byly plné a tak nám dala tip pravě na tento „primitive“ campsite jak jej sama nazvala.
Před tím než jsme zaparkovaly na pláži u jezera tak se nám podařilo zapadnout do hlubokého písku, ale hodní sousedé přišli na pomoc ze svých luxusních karavanů, obytných domů a od hojných večeří s chlazeným pivem a vínem a nenechaly nás ve štychu. Opět krásná teplá noc, jen na karimatce ve spacáku, bez stanu pod miliony hvězdami. Ráno východ slunce nad jezerem byl neuvěřitelný a ranní koupačka v neuvěřiteně čistém a teplém jezeře taktéž. Všem moc doporučuji toto místo na přespání – Lone Rock Beach campground.
Od Lake Powell se nám odjíždělo težce, ale čekal nás Zion National Park. Tento park je úplně jiný než všechny ostatní. Tyto železité skály mě připadaly jako z jiné planety. Opravdu nadherný. Přijely jsme k visitor centru kde jsme nechaly auto a po parku jezdí shutle bus, který má několik zastávek a vy vystoupíte a nastoupíte kde chcete. Na každé zasávce jsou začátky různých tůr – někde procházky pro rodiny na 15 min až po celodenní tůry. Jelikož už bylo odpoledne tak ten den jsme daly asi 3 takové kratší procházky v údolí. Navečer jsme jely do městečka Hurricane kde jsme měly zarezervovaný motel a druhý den se do parku vrátily na dlouhý trek – Observation point. Nejvyšší místo, kam se v parku dostanete. Cesta to byla opravdu krásná a výhled famozní. Dohromady asi 6 hodin zpáteční cesta s převýšením asi 700 metrů. Celou dobu se šlo po sluníčku asi v 37 stupních a tedy min 3,5 litru vody jak doporučovali bylo opravdu nezbytností.
Nejznámější místo a tůra v Zionu je Angles Landing. Ten jsme měly na plánu, ale byl zavřený, tak jako velká vetšina jiných tůr. V červnu toho roku zasáhl Zion bleskové povodně, které tam nejsou ničím nezvyklím a byly velké sesuvy půdy a ty poničily tyto stezky.
Odpoledne jsme se rozloučily s krásným Zionem a odjeli opět do Hurricane, kde jsme měly ještě jednu noc v motelu a ráno vyrazily opět do Las Vegas. Jelikož jsme první den a noc ve Vegas nic moc nestihly tak tento den jsme si vše vynahradily.
